REPORTÁŽ: Do Olomouce za kulturními a historickými zážitky
Opouštíme vlídnou náruč potemnělých Jeseníků a s kapkou obvyklé nervozity nasedáme do vlaku. Od naší cílové stanice nás odděluje zhruba 112 km železnic a 2 hodiny poklidné jízdy bez zpoždění. Dobře, počítejme raději dvě a půl. Cesta plyne příjemně a já mohu nerušeně snít nad programem exkurze. Čím nás asi překvapí matka Olomouckého kraje? Schválně zmiňuji něžné pohlaví, neboť slovo Olomouc je rodu ženského. V místě, kde se mnohokrát psala národní historie, snad nebude nouze o pestrou paletu zážitků. Pro lepší orientaci zmiňme například oblíbenou olomouckou zoo na Svatém Kopečku, Arcidiecézní muzeum s katedrálou sv. Václava či sloup Nejsvětější Trojice, jenž nechybí na prestižním Seznamu světového dědictví UNESCO. Mohl bych pokračovat dále, ale můj tok myšlenek přerušuje modrá cedule Olomouc hl. nádraží. Je to tu! Naše hanácké dobrodružství právě začíná.
Město věčných oprav a budování
Již při příjezdu na mě dýchne atmosféra studentských let. Z nedalekého stánku s rychlým občerstvením se táhne jako jedovatý had zápach přepáleného oleje. Na ukazateli umístěném v čele přijíždějící tramvaje svítí varovné X, které jako obvykle znamená výluku. Ta je tentokrát zapříčiněna opravou Masarykovy třídy a stavbou mostu přes klidnou řeku Moravu, jež společně s Mlýnským potokem svírá toto město.
Krátce koketujeme s hromadnou dopravou. Olomouc není obří metropole, takže ji lze poměrně rychle projít svižnou chůzí, my ovšem vláčíme tašky a společenský oděv do divadla, takže rádi využíváme možnosti tramvajového spojení. Tvář kolegy Tomáše pohltil ironický úsměv. „Ty je teda rozmazluješ, já vždycky chodím pěšky,“ neodpustí si malé popíchnutí směrem k mé osobě. Bez větších obtíží přijíždíme na místo ubytování, které je taktéž v obležení buldozérů a jiných železných oblud.
Pandemické divadlo s příchutí nejistoty
Po krátké aklimatizaci a nutné návštěvě místních fastfoodových řetězců vytahují studenti ze svých batohů (někdo i lodních kufrů) společenské oblečení, neboť za krátkou chvíli vyrazíme na divadelní představení. Původní drama Zánik samoty Berhof, na které jsme si kupovali lístky a těšili se, bylo na poslední chvíli nahrazeno konverzační komedií Královny. Uf, nepříjemná „podpásovka“! Není ovšem prostor pro splín. Buďme rádi, že se dostaneme do divadla bez nutnosti zdolávat nesrozumitelnou horu vládních nařízení a zákazů. Kultura zkrátka potřebuje naše peníze a my toužíme po kulturním zážitku.
Před příchodem do hlediště se sluší pořídit fotografii na památku. Takovou krásu Olomouc dlouho nezažila. Večerní róby a dokonale padnoucí obleky stvořily z jesenických vesničanů pravé gentlemany a elegantní dámy. A už slyšíme první zvonění, což je jasný signál k tomu, abychom si vypnuli své mobilní telefony a odebrali se na centrální balkón, kde se nachází naše rezervovaná sedadla.
Divadelní sál opravdu nepraská ve švech, diváci stále ještě sbírají odvahu k překonání pandemických bariér, které tu zanechala doba kulturního temna. Představení netrvá dlouho, na jevišti vystupují pouze tři herečky, kulisy lázeňského pokoje se nemění. Jedna replika střídá druhou a já po očku sleduji naše studenty. Zdá se, že změnu přijali bez větších problémů a naladili se na tón svižných dialogů postav. Má předtucha protáhlých obličejů zírajících do obrazovek telefonů se naštěstí nenaplnila. Jelikož inscenace trvá zhruba polovinu plánovaného času, získává omladina solidní nadílku večerního rozchodu. Přijde kámen úrazu? Problikne mi na malý okamžik hlavou, ale flegmatický výraz v tváři Tomáše Svobody mě relativně rychle uklidňuje. Zbytek čtvrtečního večera zůstal zahalen rouškou tajemna bez nutného zásahu pedagogického dozoru.
Obejmeme Olomouc aneb Badatelé všech zemí, spojte se!
Páteční probuzení obstarala stavební technika. Alespoň se stihneme v klidu nasnídat a pobavit o programu badatelské soutěže. Naše sprcha připomíná hřiště pro utkání vodního póla a já nevědomky předvedu ukázkový Axel-Paulsenův skok. Po tomto nečekaném sportovním výkonu se se svým spolunocležníkem vydávám za vůní čerstvých koláčů a černé kávy.
Zatímco se ze zombie stávají opět kultivovaní účastníci exkurze, já využívám náskoku a vyrážím s obálkami do centra města, kde započne badatelská soutěž. Původní nápad navštívit kostelní věž sv. Mořice bohužel nevychází, v zimě je veřejnosti uzavřena. Není tedy nač čekat a můžeme se pustit do objevování krás Olomouce. Průvodcem se nám stávají historické kašny, domovní erby, reliéfy a znamení, nezapomínáme ani na tzv. stolpersteine neboli kameny zmizelých, jež jsou smutnou připomínkou transportu místní židovské komunity do koncentračních táborů během 2. světové války.
Studenti ve skupinách plní jeden úkol za druhým, počáteční pohyb připomínající zmatené mravence brzy nahrazuje jasně zvolená strategie hry. Počasí nám přeje, sluneční obloha bez mraků. V tuto chvíli si už účastníci vystačí sami, a proto volíme ústupovou cestu směr nejbližší kavárna. Abychom nemuseli čekat na soutěžící, vyslovuje Tomáš geniální myšlenku spočívající v papíru s telefonním kontaktem. Snad nám nebudou volat místní dělníci, které míjíme při stoupání k nedalekému bistru. Káva je výborná, zákusek taktéž jednoznačně splňuje mé nízké gastronomické nároky.
Kéž by šel tento okamžik zmrazit na věčné časy, pomyslím si a ve stejnou chvíli už zvoní telefon. Na druhé straně se ozývá razantní zvolání: Tak jsme tady, pane učiteli! Ostatní skupiny se postupně přidávají a my chtě nechtě opouštíme náš dočasný azyl, abychom uskutečnili slavnostní vyhlášení výsledků. Samozřejmě nechybí obligátní fidorky ani miniaturní pohár pro vítěze z tenkého pozlaceného plechu.
Návrat ztracených synů a dcer
Příjemné dva dny strávené v krajském městě jsou u konce. S pozitivními pocity opět nasedáme do našeho „rychlíku“ a svádíme nekompromisní boj za práva cestujících posadit se na rezervovaná sedadla. Pro reflexi již nenacházím sílu a raději tupě zírám na krásu jesenických hor, která se před námi pomalu rozprostírá. Ať mi někdo říká, že to je kýč! Holt nejvíce si uvědomujeme přednosti svého domova ve chvíli, kdy jej opouštíme a zase se věrně vracíme.
pan učitel Koukol
