Nový epochální výlet našich studentů - tentokráte do Litvy
Psal se jeden studený nedělní den třetího týdne v září a namísto cesty do školy se hlouček mírně rozespalých studentů sešel na vlakovém nádraží. Někteří se rozhodli trošičku probrat učitelský doprovod příchodem až “s koncovými světly vlaku”, ale i přesto cesta na letiště a následný let proběhl hladce.
První oficiální setkání našich mezinárodních výprav se uskutečnilo v pondělí ráno. Nesmím zapomenout zmínit jméno města ve kterém se většina našich litevských dobrodružství uskutečnila - Panevėžys.
Již od prvního společného dne byli studenti namočeni až po uši do kultury, na kterou jsou místní velice pyšní, a navíc se ukázalo, že pár okurek namočených v medu a tradičních tanců skvěle zabírá na prolomení ledů.
Společně tedy zažili výlet na starý hrad Trakai i do hlavního města Vilniusu a jelikož si přivykli placatosti povrchu prozatímního domova, náhlé zjevení strmého kopce s Gediminasovým hradem nesli velmi rozmrzele, a tak trocha českého brblání rozžehla revoluční plamen francouzských kamarádů a jali se kout plán, jak nemuset ztéci ten kopec. Nakonec byl ale kopec přece jen pokořen a odměnou byl krásný výhled a rychlé usnutí v autobuse po cestě zpátky.
Čas v Litvě utíkal jako voda, jelikož byl nabitý spoustou zajímavých aktivit. Jako takovou ochutnávku z programu lze uvést návštěvu STEM centra v Panevėžysu, vycházku v národním parku, zhlédnutí mnoha krásných kostelů nebo pečení tradičního chleba v koňském muzeu bez koní. Vše bylo završeno tóny španělských, francouzských, českých a litevských písniček a tancem studentů společně s učiteli na páteční zábavě.
Jeseničtí studenti sice v sobotu ráno opustili město, jež jim bylo na pár dní domovem, ale přesto jejich dobrodružství nebylo úplně u konce. Čekal na ně ještě den volného času v hlavním městě Lotyšska – Rize, kde si nejen vyhřáli kosti v nádherném hotelu, ale zhlédli krásy historického centra...
A tak jsme se vydali v neděli zpátky do Česka, samozřejmě s kapesníčky v ruce, poněvadž jsme skoro všichni onemocněli, ale trochu teskno nám všem bylo též.
Velice mne fascinovala rozdílnost všech národností, jež se v našem projektu sešly. (Třeba schopnost Španělů loudat se mezi posledními, a přesto být všude jako první.)
Teď ale naprosto vážně. Asi úplně nejvíce na celém výletu se mi líbilo, jak jsou Litvané pyšní na své dědictví a tradice. Myslím si, že bychom si z nich jako národ mohli vzít v tomto ohledu příklad.
Závěrem chci za nás všechny poděkovat paní Hynkové, díky jejíž skvělé organizaci jsme přežili cestu tam i zpět, a ještě nám umožnila stihnout dvě země za jeden Erasmus pobyt. Také paní Kalinové a Dostálové, které s námi prožily všechna naše dobrodružství s úsměvem na tváři.
Natálie Fantová