Molière trochu jinak

V úterý 16. 4. 2019 se již podruhé v tomto školním roce uskutečnil zájezd do divadla. Tentokrát to byl Hradec Králové, kde již z předchozího roku máme dobré zkušenosti s tím, že když jedeme na tradiční hru od slavného autora, jako byl loni Shakespeare nebo letos Molière, nebudeme ochuzeni o netradiční zážitek. Do známé hry Lakomec byly zakomponovány neobvyklé prvky jako například prasátko-pokladnička, obří, černé, plyšové prase, které zároveň sloužilo i jako gauč pro pět osob, plastové kyblíky a v neposlední řadě graffiti sprej, kterým protagonisté divadla popsali zadní stěnu scény.

Ale abych se hned nedostala na konec představení, musíme začít ještě jednou od začátku. Před představením jsme dostali pár hodin osobního volna, kdy si každý šel, kam chtěl, takže jsme se slezli až na smluvený čas 18:10 před divadlem. Představení sice začínalo až v sedm hodin, ale pro lepší pochopení celé hry v tomto novodobém pojetí jsme byli ještě před začátkem celé show na povídání s dramaturgem, který nám vysvětlil, že co lidem v dřívějších dobách přišlo vtipné a atypické, my můžeme považovat již za normální, a proto do hry zasadili určitou nadsázku, aby se zasmálo i novodobé publikum stejnou měrou, jako se smálo kdysi. A i přes všechny neobvyklé rekvizity, z nichž některé jsem zmínila v úvodu, se hra hodně držela originální předlohy. Taky jsme se od pana dramaturga dozvěděli celou historii mincovnictví, což určitě bylo jako uvedení do hry Lakomec potřeba.

Když jsme došli do sálu a usadili se na svá místa, zjistili jsme, že opona schází a herci se před představením na pódiu volně pohybují do rytmu hudby a dělají blbosti. Tímto přitáhli pozornost všech nově příchozích. Scéna byla velmi jednoduchá, celá sladěná do žluté barvy a šedočerné kostýmy herců tak tvořili úžasný kontrast, se kterým pak dále pracovali různými změnami osvětlení. Také změna jednotlivých výstupů probíhala tak, že všichni herci naběhli na pódium a motali se okolo sebe, naráželi do zdí a postupně odcházeli, až na jevišti zůstali pouze v tu chvíli hrající herci. Takže z původního očekávání, že uvidíme jen zase jiné přepracování Lakomce, jsme byli, doufám, příjemně překvapeni touto expresionistickou inscenací.

Domů jsme dojeli před půlnocí, každý pohroužen ve vlastních myšlenkách ohledně celého neopakovatelného výletu. Závěrem můžu jen říct, že kdo jel s námi, určitě neprohloupil.

Eliška Dihlová, XA