Exkurze do Ústavu jaderné fyziky AV ČR v Řeži

Ráno 25. října bylo těžké. 3:55 budíček, 4:35 sraz. Na rozdíl od profesora Zelí z povídek Šimka a Grossmana jsme vlak stihli, a tak jsme nemuseli jet nákladním. Po dlouhé cestě z malého Jeseníku do ještě menší Řeže jsme stanuli před Ústavem jaderné fyziky. Po úvodní kontrole na recepci, kde nám bylo zabaveno všechno střelivo, zbraně a ostré předměty, jsme mohli vstoupit do areálu.

Vydali jsme se na cestu skrz velký areál. Cestou jsme potkali spoustu koček u těch jsme se ale zdržet nemohli, neboť jsme spěchali na exkurzi k lineárnímu urychlovači. Přesun nám neusnadnil ani vodíkový autobus, takže jsme tam museli dojít pěšky. Čekala na nás laboratoř, v níž bylo horko a dusno. Jeden z místních pracovníků nás přijal a laboratoř s námi prošel. Ukázal nám urychlovač, vysvětlil, jak funguje a obeznámil nás i s výzkumem příčiny smrti Tycha de Brahe. V tomto ústavu totiž dostali za úkol pomocí vlasů Tycha de Brahe zjistit, zda byl otráven, nebo ne (výsledek zní ne, zemřel na potíže s prostatou). Dále jsme se dozvěděli o pokusu s pivem (nejlepší výsledky měla Litovel s ohledem na množství křemíku jako prevence Alzheimrovy choroby) a o vývoji kočičího žrádla pro kočičky s nemocnou štítnou žlázou.

Z laboratoře jsme opět přes celý areál došli do jiné budovy, kde na nás čekal pan doktor Vladimír Wagner. Ten nám zajímavou formou podal další informace k výzkumu. Bohužel, jaderná fyzika je velice složitá, takže nás snad pan Wagner i jeho kolegové omluví, že jsme lecčemu nerozuměli. Nicméně zajímavý byl například světelný senzor. Senzor tak citlivý, že dokáže změřit jednotlivé fotony. Nebo taky kolizní urychlovač. Co to je? No, to je, jako bychom hodili proti sobě velkou rychlostí dvě jahody, vypadl by nám z toho košík hrušek, jablek a banánů, když by ze srážky vypadl košík mrkví, tak nás to nezajímá, protože my potřebujeme kiwi. Jo, tak přesně tak je jaderná fyzika složitá. Myslel jsem si, že existuje proton, elektron a neutron a byl jsem vyveden z omylu. Částic je tolik, že bychom se snad ani nedopočítali, napsal bych tady i názvy, kdybych si je pamatoval.

Po takovém množství informací, jsme zašli ještě s panem Wagnerem na oběd, rozloučili se a vydali se na cestu vlakem zpět domů, nebo na veletrh vysokých škol do Brna. Tak schválně, kdo půjde jadernou fyziku studovat?

Ondřej Ježek – oktáva A