Exkurze do Brna aneb Jak jsme vylezli z lesa do města

Díky exkurzi jsme zjistili, že dva samečci octomilek se nedají zkřížit, že Josef Šíma se zapletl do spirály tzv. Le Grand Jeu, že i neslazený čaj chutná po hořkém maté výborně a že Donutil st. donutil Donutila ml. k psychickému zhroucení.

Abych dostatečně vysvětlila první odstavec, musím jednotlivé části vět více rozvést. Pan Svoboda dostal jednoho dne spásný nápad, že by mohl zase po několika letech uspořádat exkurzi do divadla pro své žáky. A tak se skoro celá třída XA a pár dalších vybraných žáků vypravili v úterý 12.2. do velkoměsta Brna. Pan Svoboda nezahálel a už i při cestě autobusem hýřil nespočtem faktů o druhém největším městě naší republiky, kam jsme mířili.

Jako první jsme se dostali po příjezdu do augustiniánského opatství na Starém Brně a následně Mendelova muzea, kde jsme navštívili expozici o genetice a virtuálně jsme křížili octomilky. Z některých občas vznikli opravdu krásní hybridi. Pak následovala velmi krátká pauza na oběd, kterou jsem strávila v restauraci Tečka (jmenuje se to Puntík, ale mi se víc líbí Tečka).

Hned po obědě, kdy jsme se sešli u známého brněnského orloje, jsme se vydali dále prozkoumávat české bohatství. To nespočívalo v penězích, ale v obrazech od Josefa Šímy. Každý si v jeho kresbách našel to své. Mně osobně se nejvíce líbila spirála Le Grand Jeu, která byla sice malinko depresivní, ale k hlubokému zamyšlení.

Poté jsme měli asi tříhodinový rozchod. Celou tu dobu jsem strávila v čajovně, a kdyby to šlo, byla bych tam zůstala ještě déle.

Nakonec jako sladkou tečku na závěr nebo, chcete-li, grandiózní finále jsme měli možnost v Huse na provázku zhlédnout představení Amadeus na motivy stejnojmenného filmu od Miloše Formana. Ve třídě jsme se jednomyslně shodli, že to byla nejlepší část společného programu, protože v hlavních rolích (A. Salieri a W. A. Mozart) excelovali otec a syn Donutilovi, kteří na konci sklidili velké ovace.

Přestože jsme se domů dostali až po půlnoci, nikdo nelitoval toho, že se celá exkurze uskutečnila. Nebylo by špatné pořádat takovéto akce častěji.

Text: Eliška Dihlová

Foto: Tomáš Horčička