Čas pro knihu - nej knihy Martiny Seidlerové
V různých obdobích mého života mě provázely různé knížky, je těžké vybrat jednu! Na střední škole mě z povinné četby uchvátil „Zločin a trest“ od F. M. Dostojevského. Moje srdcovka byli autoři beat generation, zejména J. Kerouac a K. Kesey. Jejich příběhy mě bavily a snila jsem o tom, jak jednou projedu USA a potkám všechny skvělé svobodné lidi, o kterých píšou. Ale oslovily mě i knihy od Pabla Coelha, jeho „Alchymista“ a další. S ním jsem v duchu cestovala přes hory až do Santiaga de Compostelly, kam jsem se o několik let poté sama podívala. Magický pocit a moudrost z Coelhových knih mě provázely celou poutí a snad i životem. Na vysoké škole jsem musela zvládnout celou britskou a americkou literaturu, což byly tuny skvělých knih, které si bohužel pamatuji jen letmo, protože jsem je musela číst hodně narychlo na zkoušky. Z britské literatury ve mně rozhodně zůstane kniha A. Burgese „Mechanický pomeranč“, ve které se věnuje tématu zla v člověku, kterou napsal po tragické události v jeho životě. Z americké literatury pak kniha „Moje Antonie“ od W. Cartherové, která nádherně popisuje život imigrantů z Čech do USA na konci 19. století, krajinu a vztahy mezi místními a nově přistěhovalými.
Když se tak zamyslím, snad jediná knížka, o které můžu říct, že je moje nej, je „Ronja, dcera loupežníka“ od A. Lindgrenové! Přečetla jsem ji mnohokrát a rozhodně to ještě několikrát bude, protože je to takový můj tajný svět, do kterého se jdu schovat před tím naším, když jsem z něho unavená. Když otevřu tuto knížku, stane se ze mě divoká holka, co se na jaře odstěhuje do jeskyně, která rozumí lesu a jeho tvorům a která se nebojí postavit se i vůdci loupežníků, svému otci, aby ochránila svého kamaráda, kterého má ráda. Samozřejmě se to v mých představách odehrává tady u nás, na Rejvízu na hradě Kobrštějn...
Martina Seidlerová
Postřehy nejen jednotlivých učitelů gymnázia o knihách, které je provázejí životem. Připojte se i vy a pošlete svůj příspěvek na .