Čas pro knihu - nej knihy Heleny Tunysové

Mockrát už mě napadlo, že je veliká škoda, že již nemám možnost napsat dopis Betty MacDonaldové, autorce mé oblíbené knihy Co život dal a vzal.

Kdybych tu šanci měla, zněl by asi takto:

Milá Betty,

má ošuntělá, izolepou slepená verze Vaší knihy Co život dal a vzal mě provází skoro celým mým životem. Ležela se mnou dokonce i v porodnici. Vždy, když si říkám, jak mám něco těžké, vzpomenu si na Vás a hned mě mé bolístky přejdou. Vždyť kdo jiný by si uměl udělat takovou legraci z těžké doby, kdy jste byla nezaměstnaná, rozváděla se či ležela v plicním sanatoriu s tuberkulózou. Kdo by dokázal tak s nadhledem, optimismem a bezprostředností popisovat všechny šílené situace, které nám život nadělí. Váš popis domácnosti, ve které se volně pohybovali zvířata, děti, jejich známí, vaši sourozenci a maminka a náhodní příchozí, je prostě k popukání. Vždy si na vás vzpomenu, když naším domem proudí lidé více i méně známí, z lednice mizí jídlo rychlostí blesku a toutéž rychlostí se množí špinavé nádobí a skvrny od občerstvení na koberci. Ale tak to má přece v životě být – prožít ho naplno. Vy jste ho nejen naplno žila, ale dokázala jste se stát nesmrtelnou tím, že jste ho pro nás, Vaše čtenáře, uchovala navždy ve Vaší knize. Děkuji Vám, Betty.

Helena Tunysová

Postřehy jednotlivých učitelů gymnázia o knihách, které je provázejí životem. Připojte se i vy a pošlete svůj příspěvek na .