Čas pro knihu - nej knihy Emila Vodáka

Bez mučení se přiznám, že dnes už čtu jen odbornou literaturu se sportovní tématikou, papírové noviny a komentáře na internetových portálech. Jako tělocvikář preferuji spíše pohyb na sportovišti nebo v přírodě, ale i tak mám „hlad“ po písmenech.

Proto, když se objevila akce kolegyně Barbory Čechové Čas pro knihu, jsem začal vzpomínat „kdy naposledy!?“

Pamatuji si, když jsem byl malý, jak mně máma četla pohádky. Uběhlo „pár“ let a pohádky jsem svým dětem četl já. Základní a střední škola byla jen o „povinné četbě“, což se dá vysvětlit tím, že jsem spíše naháněl „kulatý nesmysl“. V té době byl fotbal a basketbal mým smyslem života, i když popravdě na střední jsem už četl i pohádky. Čas vysoké školy byl spíš četbou „knihy života“ (nadsázka). Pak ale přišlo mé čtenářské období, tak jak to chápou všichni „knihuchtiví“ čtenáři. Když jsem začal učit na našem gymnáziu, pár let jsem přes prázdniny pracoval jako plavčík na jesenickém městském koupališti a tam jsem těch knížek „přelouskal“ opravdu hodně. Naštěstí to nemělo vliv na statistiku „utonulých“.

A právě z tohoto období bych vám chtěl doporučit jednu z mých nej knih.

Chléb na vodách od Irwina Shaw.

Příběh o jednom středoškolském profesorovi, který si žil se svou rodinou, jak si myslel on, spokojený život. Až do doby, než zasáhla náhoda, a on zjistil, že věci nejsou takové, jak si myslel.

S pozdravem

Váš Literární barbar E

P. S.: O mé poslední přečtené knize (Štěstí na světě) se sportovní tématikou bude jedna z našich příštích Besed z gauče.

Postřehy nejen jednotlivých učitelů gymnázia o knihách, které je provázejí životem. Připojte se i vy a pošlete svůj příspěvek na .